Roháče – chata Zverovka

2.-5.4.2010 (Velikonoce)

Letošní první skialpinistická akce přilákala další nováčky. Ke starým kozlům přibyla i jejich kůzlata (kozel Čenda, kůzle Víťa, kozel Milan Štrunc, kůzle Michal se snowboardem a sněžnicemi, zasloužilý kozel Fero a mladý kozel Jenda a kamarád „Krtek“ též s prknem). Noční cestování vlakem na Slovensko je již tradicí. V Kralovanech přestupujeme na courák do Nižné. Rychlost vlaku nám opravdu umožňuje detailní seznámení s údolím řeky Oravy. V Nižně na vlak hned navazuje autobus, který nás vyhodí přímo na Zverovce – po 12 hodinách cestování jsme na místě. Vítá nás zpěv ptactva, poupata ocúnů a stejný personál jako před dvěma léty na letní rodinné turistice. Ale co sníh? Ten budeme muset trochu hledat. Z okna restaurace od talíře opravdové česnečky vyhlížíme na poslední sněhová pole kolem hřebenu Roháčů. Ubytování a jídlo super včetně milé obsluhy. Po poledni se vydáváme k nedaleké sjezdovce ve Salatínské dolině, která je ještě v provozu. Necháme se vyvést jako „masňáci“ až ke kosodřevině, kterou se potom (neznale správné cesty vedoucí žlábkem při pravé straně - orograficky) prodíráme k meteorologické stanici pod svahy Salatína. Zde už to jde po sněhu dobře. Vystoupáme pod krásný centrální žlab Salatína, lyže na batoh a po špičkách vystoupáme již za mlhy na hřeben. Svah je ztuhlý a lehce poprášený ranním sněhem. Sklon S3 asi 35 stupňu podle průvodce Klauča. Na hřebeni nás vítá místní osadník, který se tu vyhrabal v převěji útulný bivak. Bohužel mlha mezitím zhoustla a nevypadá to na nějaké výrazné zlepšení a tak se nesměle vrháme po jednom do první oblouků. Snažíme se jet na dohled, ale je to problém, viditelnost na pár metrů a tak vždy po několika obloucích stavíme a dohledáváme se. U paty žlabu se to trochu zlepšuje. Cestou dolů ke sjezdovce se držíme již správné cesty žlábkem v kosodřevině, která nás zavede až na úroveň horního konce sjezdovky a přes krátký lesík se vyhrabeme na konečnou. Zde již jezdí jen ratraky. Rolbařům se naše jízda po čerstvě upravené části sjezdovky pramálo líbí: „Borci, toto urobíte ešte raz a mate popiči!“. Po večeři brzy uleháme.

Probouzíme se do idylky – sluncem ozářené bílé svahy Roháčské doliny nás popohání od snídaně. Vydáváme se s lyžemi na batozích po asfaltce až pod Roháčský vodopád a kolem něho se brzy dostáváme na sníh. Otevírá se nám krásně vysněžená Spálená dolina. Zde měla stát nějaká chata a byl by to ráj skialpinistů! Východní svah Spálené, který jsme měli původně v plánu, je již méně vysněžený, proto pokračujeme do Baníkovského sedla (v závěru již na mačkách). Zde nechávám lyže a nalehko vystupujeme s Víťou na vrchol Baníkova. Vychytilovci s Milanem vystupují na Pachoľa a odtud sjíždí do sedla na lyžích. Dolů již pokračujeme opět společně v nádherném sjezdu až k lavičkám na kamenné terase nad Roháčským vodopádem. Užíváme si zde odpoledního sluníčka. Dolů již to za moc nestojí, chvíli se ještě pereme se záludným terénem na lyžích, ale daleko nesjedeme. Po staré lesní cestě se dostaneme rychle na asfalt a pak již nudným pochodem zpět na Zverovku. Po večeři se účastníme zpívané, chata je celkem zaplněná, housličky, harmonika, kytara a krásný zvuk česko-moravsko-slovenských lidových písní zní dlouho do noci. Slováci jsou na hudbu a rytmus tanců mistři.

Ráno chladíme oteklé obličeje. Venku je dost větrno, ale jen malá oblačnost, pouze některé vrcholky jsou občas zahaleny. Jdeme opět na Salatín, s lyžemi není odtud za tohoto stavu sněhu kam jinam. Sjezdovku si tentokrát poctivě vyšlapeme. Nárazový vítr nás chvílemi přitlačí k zemi. Co nás čeká nahoře? Centrální žlab je prázdný, pár zoufalců se snaží vyškrábat na botách nahoru, pár skupin se motá pod svahem. Přetraverzujeme vlevo na malé sedlo v bočním hřebenu Zadného Salatína. Po svačince pokračujeme již přímo ramenem a dále mělkým žlabem k hlavnímu vrcholu Salatína. Sklon je také dobrých 35 stupňů, ale východní expozice a tudíž povrch je měkčí a není tak ledovatý. Víťa přesto v jednom obratu vypadává a zůstane viset ve svahu v nepohodlné poloze zamotaný do lyží hlavou dolů. Otáčíme to. Krátce sjedeme ostřejší svah a potom již v krásném sjezdu pod Centrálním žlebem přejedeme vlevo směrem k sedlu Parichvost, kde prohlížíme pár vypadlých základových lavin. Cestou dolů ke sjezdovce ještě potkáváme partu primátora Béma. Na sjezdovce je již mokrý hluboký sníh, tak žádná radost. Před chatou dáváme pivko, dokud slunce nezaleze za lesní hřeben. Večer se chystá opět zpívaná, ale kdosi pustil TV s Jakubiskovou „Bathory“ a tak se hudební produkce odloží o 3 hodiny, během kterých postupně odpadáváme do pelechů.

Poslední den na Velikonoční pondělí má být hnusně a také opravdu je. Mrholí a hory jsou pod vrstvou husté mlhy. Loučíme se pomlázkou s personálem a autobusem se přesouváme ke skanzenu. Příjemnou a zajímavou prohlídku zakončujeme v kolibě na skvělých haluškách a pirohách a dalších pochoutkách. V 13:30 pro nás přijede soukromý taxík a jedeme přes Huty do Liptovského Mikuláše do termám Tatralandia, kde 3 hodiny skotačíme v tobogánech a vířivkách. Pravda - není to zadarmo (15 EUR/os). Náš soukromí dopravce nás ještě hodil večer na vlak. A ráno opět do práce …