Netradičně na střechu Evropy

30.8.94 - zahřívací kolo

..... po nočním tranzitu z republiky přes Mnichov, Bregenz, Curich, Bern a Martigny se dostáváme kolem desáté do oblasti Chamonix pod náš kopec. Lanové družstvo je kolem poledne připraveno vyrazit. Povely jsou jednoznačné - jídlo na pět dní, jistota je kulomet a počasí také nevypadá na nějaké azúro. Plánujeme pro dnešek jen takové zahřívací kolo, abychom vypadli z civilizace a mohli se pohodlně vyspat ve stanu.
na ledovci Meer de Glace

Po dvou hodinách stoupání po lesních stezkách z nás leje. Na terase Montenvers se s lehkým srdcem rozloučíme se zástupy japonských turistů a po několika žebřících slézáme na ledovec. Cestou koukáme po moréně kde by se daly postavit stany, ale už je nám jasné, že najít zde suché místo bude asi problém a tak pomalu koukáme k horizontu, kdy už na nás vykoukne něco jako chata Réquin. Brzy ji opravdu vidíme, ale ve skutečnosti je mnohem dál a výš, než se nám v první chvíli zdálo. Začíná se projevovat únava po probdělé noci, ale máme celkem dost času. Nechvátáme. Ledovec je bezpečný. Kolem sedmé hodiny procházíme místem, které by za určitých okolností mohlo posloužit jako tábořiště.     Vidina blízkosti chaty nám však nalévá dalších sil a pokračujeme. Chata Réquin stojí na skalním výběžku asi 150 metrů nad ledovcem. Na skále pod chatou je z dálky vidět orientační bod, kde zřejmě začínají fixy stěnou. Ledovec je v těchto místech již méně přehledný a tak vlézáme do boční morény příliš brzy a následujících pár desítek metrů traverzu v sypkém materiálu je mírně hororových, nad hlavou nám na hromadě bláta a suti visí oblázky velikosti auta, pod námi se rozšiřuje okrajová trhlina a zahučet pod ní s takovým rozběhem bych si mohl odpustit. Jak rád se chytám prvního fixu! Teď již jen těch 150 metrů místy kolmou stěnou, kterou příčně přerušují travnaté lávky. Zde je nutno se soustředit na každý krok, cítím se už dobře na dně, shruba před 24 hodinami jsme vyjížděli z Plzně a vstávali jsme naposledy před 36 hodinami, ale zde se spát ještě opravdu nedá. V půl deváté dolézáme k chatě. Opravdu zahřívací etapa! Skoro bych se dal přemluvit k přespání přímo na chatě, ale když už tady máme ty stany... Místa na stanování kolem chaty není příliš, ale pod přistávací rampou posléze nacházíme opravdové pohodlí a rovné plochy pro naše přístřešky. Raději jsme je ale pořádně zakotvili, abychom nemuseli lézt ten proklatý výšvih pod chatou ještě jednou. Odměnou nám ale bude nádherný rozhled na Meer de Glace a Aig.du Tacul. To ale ještě nevíme, že tento pohled uvidíme i následující dvě rána, protože počasí nás vyzkoušelo trochu z trpělivosti.

31.7.-1.8. - čekání na Réquin

pod chatou Requinv ledopádu Seracs du GeantVynucenou přestávku využíváme k průzkumu ledopádu Séracs du Géant nad chatou, který nám otevře cestu na Col du Midi. Blízkost chaty využíváme k zjišťění předpovědi. Trochu mne zaráží, že i těch pár jedinců, kteří na chatě byli v době našeho příchodu, brzy vzdávají a vracejí se zpět. Asi je láká hotelové pohodlí a sklenka dole v baru více než vrchol. "Horu si člověk musí zasloužit", ulidňuje holky starý horský pes Ládis poté, co jim v noci nateklo do stanu.


2.8. - vstup do nové dimenze
    Třetí ráno je ale až kýčovitě krásně. Balíme a loučíme se s "vlaštovčím hnízdem". Během dvou hodin se protáhneme trhlinami a séraky nad chatou a otvírá se před námi plató Gl. du Géant, podél lanovky již pak snadno dorazíme na Col du Midi. Je brzy odpoledne, nádherně, výhled až k Monte Rose, celý vrcholový hřeben máme doslova jako na dlani. Stavíme stany a začínáme si zvykat na výšku a UV-záření. Sedlo se později plní dalšími několika stany. Z hřebene se vrací potácivé postavy. Je to opravdu idylické místo. Vodu chytáme přes den po kapkách na skalách pod Aig. du Midi, ale pořád lepší než rozhřívat sníh. Snad jediný problém je tu se záchodem. Je všude a nikde. Na takové placce se těžko hledá soukromí. Ale brzy si zvyknou i holky. Kolem druhé ranní nás vzbouzejí již první nedočkavci, kteří se ale chtějí vrátit zřejmě zpět stejnou cestou. Není kam chvátat. Předpověď je optimistická. Hodláme si vyšlápnout na Mont Bl. du Tacul.

3.8. - Mt.Blanc du Tacul

Chamonické jehly Kolem sedmé vyrážíme ze stanu i my. Nalehko. Svah je již takřka vyprázdněný. Většina lidí je už na kopci. Cesta není nebezpečná, nebezpeční jsou snad jen někteří nejistí turisté. Myslím, že pohled dolů do Chamonix, kam je to vzdušnou čarou 3 km (ale svisle), nikomu zpočátku nepřidá. V deset hodin jsme pohodlně na vrcholu. Mt. Blanc du Tacul je náš první hřebenový vrchol.Teprve teď dostáváme ale skutečnou představu, co nás přístí den ještě čeká a proč je Mont Blanc nejvyšší horou Evropy.  Jsme ve výšce 4248m a stále ještě musíme pořádně zvednout hlavy, chceme-li spatřit náš cíl. Odpoledne vegetíme u stanu. Zítra přijde den "D".

4.8. - vrcholový hřeben
    Vstáváme tentokrát již ve tři. První vlna příznivců nočních pochodů je už před námi a tak stoupáme svahem do sedla du Tacul opět vlastním tempem. Kupodivu s plnou bagáží nejsme o mnoho pomalejší, nežli včera. I v sedle Col Maudit stojí pár stanů. Svahem na Maudit stoupáme sami. Cesta je vyšláplá a ještě dobře zmrzlá. Je asi trochu exponovanější než svah pod Tacul, je ale kratší. V horní části se dělí na několik variant, z nichž jedna vede přímo k vrcholu. Zvolíme kolmou cestu do sedla Col du Mt.Maudit (SMM). Poslední délku řádně jistíme, stupy jsou tu sice hluboké, ale svah je značně strmý a čert nikdy nespí. Na konci cesty se shodneme, že je to asi nejchoulostivější místo celého hřebene. Traverzem obejdeme vrchol. Cesta klesá mírně do Col della Brenva (4303m). Holky skládají zbraně a odpočívají, já s Ládisem si odběhneme na vrchol Mt.Maudit (4465m) (MM). Vrchol je vrchol a tento je asi z celého hřebene nejmalebnější. Žádná placka jako hlavní, žádné strkání pod křížem jako na Tacul, ale pěkně obkročmo na hrot a nohy vyklepat do vzduchoprázdna. Asi za hodinu jsme už zase všichni pohromadě. Ze sedla Brenva je to už jen otázka trpělivosti a vůle. Dupárna až na vrchol, který je ale pořád ještě půl kilometru nad vámi. V půl jedné jsme tam ale i my. Je bezvadná viditelnost, trochu fouká vítr a tak se skládáme v závětří a hodinu se kocháme pohledem na Evropu shora. Hřebínkem, kde mi manželka zakázala vytahovat foťák a zastavovat, jsme sestoupili na Vallotku. Noc na této chatě byla opravdovým zážitkem, i když to zpočátku vůbec nevypadalo. Nejvíce lidí se do chaty nahrnulo až se západem slunce, vařilo se až do deseti, vzduch byl řádně "hustý". Když tam kdosi rozlil benzin a začal hořet jídelní koutek, rázem se už nedalo dýchat vůbec. Vedle mne právě dodělával nějaký sedmdesátiletý kmet (označovaný jako Cimrman), který se zřejmě rozhodl zde skonat (jaké bylo moje překvapení, když jsme se sešli druhý den dole v Les Houches). Od dvou ráno už se zase zastavovali lidé jdoucí nahoru. Moc jsem toho nanaspal, ale neřekl bych, že by to bylo výškou.
horní hřeben
5.8. - sestup
    Ráno byla cesta Bossonským ledovcem uzavřená spadlou lavinou, takže volba byla jednoznačná - dolů musíme přes Gouter. Vrchol Dome du Gouter je spíš takovým nepatrným návrším ve svahu Mt. Blancu, ale vrchol je vrchol - další čtyřtisícovka. Až kousek nad stanový tábor nad chatou Gouter jdeme navázáni, pak to ale definitivně ukládáme do batohu. Na chatě se přezouváme na letní provoz. Dolů to je ještě pěkně z kopce (převýšení kolem jednoho kilometru), ale po skále. Jde se zajištěnou cestou po žebru, kamenné lavinky se valí čas od času postranními roklinami. V dolní části žebra se ale traverzuje pravý žleb a zde je dobré dávat bacha, zda zrovna něco shora nejede. Není to asi zrovna příjemný pocit ležet někde shrbený za skalkou a nad hlavou vám létají několikakilové šutry. V těcho místech končí pásmo nedostupnosti pro sváteční turisty, takže čím níže klesáte, tím lidí přibývá. Zbytek cesty je vyložené otrava. Sestupujeme až do Les Houches. Vláčkem si sjedu pro auto do Chamonix la Praz (20km = 40 FRF !). V půl osmé je již celá skupina pohromadě a odjíždíme hledat nocleh do oblasti Saint Gervaise. Ládis zde kdysi spal u nějakého pískového lomu. Asi po hodině pátrání se dostáváme k jakési vodní ploše uprostřed políček a komunikačních linek přímo uprostřed údolí. Voda v lomu je ale báječně teplá a tak si vesměs chrochtáme.

6.8. - Chamonix
    Ráno je lom obklopen rybáři. V klidu se zkulturníme a vyrážíme si konečně prohlídnout Chamonix. Jsme zde celé dopoledne. Město má svou atmosféru, ale Zermattu se asi díky dopravnímu ruchu nevyrovná. Odpoledne se vracíme do Švýcarska a hledáme jezero Hongrin, které jsme si na mapě vybrali jako rájské místečko našeho zaslouženého odpočinku. Asi po dvou hodinách pěší chůze zakládáme tábor na břehu jezera ve výšce asi 1400m.n.m. Je zde zákaz stanování, a tak stany nestavíme a až do setmění se cpeme jedním jídlem za druhým. Holky odpadly v tomto maratónu dost brzy, a tak na nás dva víc zbyde. Usnul jsem přímo uprostřed hodokvasu. Bohužel kolem půlnoci se přihnala bouřka. Začal závod ve stavění stanů. Prohráli jsme díky konstrukci naší Gemy.