Monte Rosa (16.-25.8.1991)
Brzy po návratu z Berniny jsme se s kluky domluvili na další akci. Doma sice se mnou nikdo nemluvil, ale důležité bylo, že mi to Marky schválila. Tentokrát jsme se do Mikotova auta naskládali místo jeho žen jen samí chlapi. K naší předchozí trojici přibyl ještě vůdce Fero a Pepa Šimon. Je neuvěřitelné, co ty Š120 vydrží.
I scénář byl podobný - odjezd odpoledne, před Bodamským jezerem jsme to zapíchli před půlnocí na parkovišti „u kamenů" a ráno pokračujeme dál směr Vaduz, Chur, Oberalppass, Furka, Brig, Visp a Tasch, kam jsme dorazili odpoledne kolem 16,00. V Tasch jsem koupil malou PB bombu, neboť ta má doplňovaná mi cestou utekla. Z aklimatizačních důvodů jsme vzali batohy na záda a šlapali podél tratě do Zermattu. Za střediskem jsme ještě chvíli stoupali cestou ke Gornergratu, až jsme našli krásný palouk s krmelcem, obklopený lesem, kde budeme pěkně schováni. Ráno jsme pokračovali v namáhavém výstupu kolem zastávky Rotenboden na chatu Monterosahütte. Od chaty jsme stoupali ještě asi 10 minut po morénové suti. Prakticky na samém okraji ledovce na ohlazených skalních plošinách jsme zahlédli něco jako chatu. Co to? Podle mapy tu nic není. Kousek jsme sestoupili k podivnému objektu. Byla to malá (2x2,5m) bivakovací bouda z dřevotřískových desek. Podle vnitřního vybavení sloužila ještě nedávno patrně nějaké geologické výpravě. Na polici bylo ještě pár použitelných konzerv a nějakých sladkostí. Kousek opodál stékal ze skály pramen vody. Bude to pro nás dobrá základna. Od našeho tábořiště jsme každý večer pozorovali západ slunce nad Matterhornem, což vytvářelo zajímavé světelné efekty.
Počasí nám přálo. Následující den jsme podnikli aklimatizační výstup ledovcem Grenzgletscher na horní plató do sedla Seserjoch. Okolní scenérie byly fantastické. Neodolal jsem a spolu s Ládisem jsme dotáhli výstup na Signalkuppe k observatoři Margareta, nejvýše položenému stavení v Alpách (4556 m). Pohled z terasy do východní stěny Monte Rosy a italské strany bral dech. Zbytek mezitím aklimatizoval na platu. Společně jsme odpoledne sestoupili na základnu.

20. srpna jsme vyrazili z našeho ležení již v 5,00. Naším cílem byl nejvyšší vrchol masivu Monte Rosa pojmenovaný podle vojenského topografa generála Henry Dufoura, jenž se proslavil v průběhu švýcarské občanské války v roce 1848. Dufourspitze je vysoká 4634 metrů a je druhou nejvyšší horou celého alpského systému a zároveň nejvyšší horou Švýcarska. Výstup na Dufourspitze je velmi populární, takže v létě vede ledovcem Monte Rosa zřetelně vyšlapaná cesta, která nám usnadní orientaci. Kousek nad chatou Monte Rosa (2795 m) se napojíme na hlavní stezku, která se vine kolem mužíků podél vyhlazených skalních bloků v dolince za okrajovou morénou ledovce Grenzgletscher. Kolem výšky 3000 m se stezka rozdvojuje. My pokračujeme vpravo přes suť, skály a sněhové plošiny na Obere Plattje, 1h 30.
    Dále postupujeme sněhovým svahem mezi nevýraznými skalními rameny (3303 m a 3277 m) nahoru na sněhové rameno. Stezka nyní vede ledovcem Monte Rosa na východ, později na JV přes řadu trhlin. Lezeme nahoru do strmého ledovcového kotle. Držíme se přitom jižní strany skalní výspy P3827. Strmými svahy nad kotlem dosáhneme výšky asi 4000 m. Směřujeme nyní mírně vpravo, k mírně nakloněnému platu Satteltole, které leží pod úbočím padajícím ze sedla Sattel (4359 m). Překonáme zde obvykle lehkou okrajovou trhlinu a sněhovým svahem vystoupíme na sedlo mírně vlevo od jeho nejnižšího bodu, 2h 45.
    Nad sedlem začnou obtíže přibývat. Zprvu stoupáme obvykle zledovatělou hranou firnového hřebene na východ, následně lezeme zvětralými skalami na skalní hrb (4499 m) a na předvrchol. Postupujeme přes věže a skalní bloky, později sestoupíme z hrbu do rozsedliny, ze které prudce zprvu po firnu, později ve skále (krátký komín) dosáhneme vrcholu (4634 m) s křížem. V 11,00 jsme zde. Je krásná viditelnost jako z letadla.


Dufourspitze, vpravo Nordend a vpředu sedlo Grenzsettel z vrcholu Zumsteinspitze

    Z vrcholku Dufourspitze slézáme mírným skalním hřebenem (dobrá skála) přes četné hroty a věžičky na sousední, asi 150 m vzdálenou kótu Grenzgipfel (4618 m), 30 min. Za dobrých podmínek je tento úsek bezproblémový. Nyní sejdeme dost strmým skalním hřebenem šikmo vpravo dolů (na JV) do sedla Grenzsattel (4453 m). Cesta nevede přímo po hřebeni, ale vpravo skalním lámavým úbočím. Sestoupíme na lehký sněhový hřeben a vlastní sedlo Grenzsattel, 30 min. V případě nouze lze ze sedla sejít ledovcovým kotlem na ledovec Grenzgletscher.
    Před námi je nyní obtížný příkrý firnový severní hřeben vrcholu Zumsteinspitze (4563 m). Ve střední části hřebene je skalní zlom, 30 min na vrchol se stříbrnou soškou a křížkem.
    Z vrcholu Zumsteinspitze scházíme vpravo přes několik skalek na lehké skalní úbočí, kterým sestoupíme do sedla Colle Gnifetti (4452 m). Pozor v mlze na obrovské převěje na levé straně, držte se raději vpravo. Ze sedla lze dále snadno vystoupit na další vrchol masivu Monte Rosa - Punta Gnifetti alias Signalkuppe, ale tam jsme byli s Ládisem včera. Z Dufourspitze do sedla Colle Gnifetti podle průvodce 2h, v opačném směru 3h, ale nám to trvá obvykle o něco déle. Mírně těžká cesta (PD), místy II-III. Zpátky se již plahočíme po vyšlapané stezce ledovcem Grenzgletscher.
    Následující den se proválíme kolem tábořiště. Projdeme se jen krátce po ledovci, abychom prozkoumali možnosti průchodu k úpatí Castoru a Polluxu. Pod sedlem Felikjoch jsme zahlédli něco jako stopy a postavy a tak tu musí být cesta.
    Další ráno nastupujeme opět v pět. Po plochém ledovci Grenzgletscher se přesuneme pod ledovcové svahy spadající od vzpomínaných vrcholů. Ve spodní části svahu se dostáváme do ledopádu. Proplétáme se ohromnými roklemi mezi vratkými bloky ledu. Zde se zdržíme asi dvě hodiny. S přibývajícím časem začíná ledovec pracovat. Jsme rádi, když vylezeme na horní část ledopádu a pak už hladce do sedla Felikjoch. Zde již postupujeme po vyšlapané stezce po hřebeni na vrchol Castoru. Sestupujeme do sedla mezi „dvojčata" a obcházíme vrchol Polluxu po jižní straně k chatě do sedla Schwarztor, kde jsme kolem 15,00. Na zamýšlený výstup na Pollux již není čas. Museli bychom zde nocovat za těžké prachy. Radíme se na zpáteční cestě. Nakonec nám někdo doporučí sestup po okraji ledovce ? k severu na skalní hlavu nad ledovec Gornergletscher. Zde jeden strmý úsek slaňujeme, ale jinak je to celkem schůdné. Sestupujeme k černému jezeru (Schwartzsee) do výšky 2778 m. Boční sypká moréna údolního ledovce Gornergletscher je nepříjemná. Konečně jsme dole. Ale vyhráno ještě není. Od Matterhornu se žene bouřka. Snáší se na nás krupobití. Za okamžik se po ledovci valí řeky. Máme co dělat se dostat pod chatu Monte Rosa. V táboře jsme ve 20,30. V noci přichází další sprška a začíná nám zatékat do boudy, a tak stavíme o půlnoci stany. Dopoledne balíme a sestupujeme téměř celý den do Tasche. Na parkovišti za Sionem přespíme. V noci je teplo, ale ruší nás vlaky projíždějící údolím. Cestou domů se stavíme ještě u hradu Chillon na Ženevském jezeře. Petr jde do hradu na prohlídku a potom se ještě koupe téměř v hradním příkopu a ohromuje japonské slečinky svým týdenním spodním prádlem. Poslední zastavení máme v Bernu. Celkem mi cesta stála 300 Kč a 28, CHF. To jde, né?