Stubai - Amberger Hütte (skialp)

Pátek 2.5.2003
4:00 - 5:00 svoz : já, Fero,Láďa Pešek, řídí Jirka Louda Ford Combi 1,9D + rakev
5:00 odjezd z Plzně , Rozvadov , Regensburg, Mnichov, Fernpass, Otz, Gries (1550 mnm) - 475 km , příjezd ve 12:00
Je slunečno, hodinu balíme, na parkovišti je dost aut, přichází shora parta, že je to blbé se sněhem. Pěšky jdeme po rozkvetlých loukách, za mostem lesem k salaši Vordere Sulztalalm, sníh začíná až u horní salaše Sulztalalm (asi 1 km před chatou Amberger). Zde se zatahuje a začíná i drobně pršet. Za 2 hodiny jsme v cíli. Chata leží za skálou, která uzavírá pastviny v dolině ve výšce 2100 m. Patří DAV sekci Amberg. Cena pro AV v matrazenlageru 6,5 EUR, ve winterraumu 3,5 EUR. Odpoledne lenošíme do večeře, venku je mlha, večer se to ale roztrhá.

Sobota 3.5.
Ráno ale opět mlha, prší, posléze sněží. Chata se zítra zavírá a chatařka nás "vyhání" do winterraumu (je skvělý - elektrická plotýnka, vytápění, soukromí). Kolem 11:00 se to zvedá a vyjasňuje se. Po 12:00 vyrážíme na Kuhscheibe (3189). Asi po 20 minutách dnem doliny Sulze (J) odbočujeme vpravo do svahu (Z) a po sněhovém jazyku prudce stoupáme mokrým sněhem. Kousek dokonce musíme stoupat bez lyží. Sněhu je zde již málo. Nad svahem se rozšiřuje pohled do doliny Roßkar. Zprava se k nám přidává skupina 3 Němců. Stopy nás svedou vpravo na cestu vedoucí na sedlo směrem k Söldenu do 2950 m. a tudíž ze zamýšleného vrcholu Kuhscheibespitze sejde.  I ze sedla je však krásný výhled na ÖTZTÁLSKÉ ALPY. Dolů jedeme první úsek po dobrém čerstvém sněhu, který napadal dopoledne na zmrzlý podklad. Ve spodní části je to ale opět boj s hlubokým mokrým sněhem. Práh boční doliny smýkáme téměř po trávě.


Neděle 4.5.
Ráno je jak má být - jasno, lehce mrzne. V 7:45 vyrážíme dnem doliny směr ledovec a vrchol Hinterer Daunkopf. Před čelem ledovce (asi po 1,5 hod) ve výšce kolem 2400m ale uhýbáme vlevo do prudkého hangu. Výše již pozvolněji (V) kotlinou Bockkar dlouhým obloukem k JV pod skály, odkud opět prudčeji k jihu sněhovým svahem v několika muldách bez problémů až na prostorný vrchol ke kříži do 3225 m (4,5 hod).
Nádherný výhled na celé Stubaiské Alpy a centrální skiareál pod Stubai.Wildspitze, opravdu vděčný a pohodový výstup severním svahem a snad ještě lepší sjezd (dole opět již měkký sníh - chce to vyrazit alespoň o hodinu dřív).  Chatař nám nalije ještě poslední pivo a chatu pro zimní sezónu uzavírá. Do winterraumu ale dává k samoobsluze 3 bedny piva (2,2 EUR) ! Podvečer se okolí chaty vylidňuje a celé údolí je jen naše. Večeříme na terase a kocháme se pohledy na posledními paprsky ozářený vrchol Hinterer Daunkopfu.

(Pozn. - lze udělat přechod z vrcholu sjezd přes sedlo Daunjoch (3057), nudným přechodem ledovcového plata Sulztalferner ve výšce kolem 3000 m a sjezdem po levém okraji ledovce zpět k chatě.)

Pondělí 5.5.
Vstáváme v 5:45, o hodinu později vyrážíme směr Schrankogel (3497). Zprvu opět dnem doliny, u rozcestníku vlevo (V) do svahu v ústí boční doliny Schwarzenbergského potoka. Zde musíme opět sundat lyže a kousek vydupat. Postupujeme naštěstí ve stínu, sníh je ztuhlý. Zleva nás vede velká moréna až do kotliny pod čelo ledovce Schwarzenbergferner. Zde se výstup přiblíží vpravo pod skalní hřeben, abychom se vyhnuli trhlinám u čela ledovce. Nad tímto výšvihem se dostáváme na ledovcové plató (3000) a do sluneční výhně. Trhliny jsou ještě pokryté sněhem a zbytek doliny se jeví celkem kompaktně. V mírném stoupání se přesouváme k úbočí Schrankoglu. Depozit zde leží pod skalním východním hřebenem ve výšce asi 3100 m. Posledních téměř 400 m bychom museli na mačkách. Zvítězí argument, že jsme přijeli na lyže. Pokračujeme směr Schrankarkogel (3332), který uzavírá dolinu. Vystoupit lze až pod vrcholové skalky. V závěru se jde krátce, ale prudce zig-zag JV svahem. Ten je nyní kolem poledne již pěkně nasycený vodou a sníh se lehce boří téměř do metru. Ztrácíme odvahu na tento svah vlézt a vycouváme. Stáčíme výstup na sněhovou kótu 3300 m, která leží mezi vrcholy Schrankarkogel a Schrankogel. I odtud je pěkný výhled. Je hrozné vedro a opar. S obdivem pohlížíme na stopy od sjezdu východním úbočím Schrankogelu. Sjíždíme po měkkém firnu, ale níže v kotlině na úrovni čela ledovce je sníh díky stínu ještě tužší a sjezd je super. Na prahu doliny však lyže opět sundaváme. Dnem hlavní doliny již jedeme po stopě a těšíme se na pivo. Děláme si oběd a pomalu balíme. Na terase je totální klid a pohoda, nikde nikdo. Chatu opouštíme kolem 15:00, sestup v plastových botách není až tak pohodový, u auta jsme za necelé dvě hodinky.
V Plzni jsme krátce po půlnoci.
(cena za dopravu 900, Kč, ubytování 20 EUR)