Jak jsem vstoupil do světa (hor).     Narodil jsem se v období kubánské krize a průkopnických letů do vesmíru. Na první cizince, které si pamatuji, nemám moc dobrou vzpomínku. Přijeli tenkrát koncem prázdnin, rozbili nám se svými těžkými auty silnice a jejich jazyk jsem se musel učit celých deset let. S cestováním jsem začal se svými rodiči. Koncem 60.let si táta opatřil trabanta kombíka, benzín byl asi za korunu padesát a naši byli mladí. První "velkou cestu" jsme podnikli na Slovensko. Škoda, že se nadochoval deník z této cesty. Máti pilně každý večer u ohníčku před stanem dopisovala naše nové zážitky. Pro mne to bylo tenkrát jako bych nyní jel lovit slony do Ugandy (jsou tam vůbec ještě?). Slovensko byla pro mne stejná divočina plná divoké zvěře, hadů a medvědů. Tuto představu jsem v sobě umocnil i osobním poznáním a několika túrami ve Vysokých Tatrách. Všude se tenkrát pásly krávy a my mohli stanovat, kde jsme chtěli. Každý rok jsme podnikali takovouto poznávací výpravu, tu do Krkonoš, Prachovských skal, tu do Beskyd nebo Jeseníků. Pak přišlo období, kdy jsme usoudili, že jsme jako rodina vyzráli ve zkušené cestovale a odhodlali jsme se za hranice. Na západ jsme nemohli a na východ a jih to bylo ze západních Čech daleko. První volba (a jak se později ukázalo i poslední) padla tedy na sever. Jako děti jsme dost trpěli na angíny a mořský vzduch prosycený jódem nám jistě udělá dobře. Během následujích snad pěti či sedmi let jsme každé léto trávili na březích Baltického moře.
V období gymnaziálním jsem opustil tyto rodinné akce a v kolektivu spolužáků jsme čundrovali opět po českých luzích a hájích. Ani počáteční odbobí studií na plzeňské elektrofakultě se nevyznačovalo nějakou mou přílišnou aktivitou v oblasti cestovní. Pravý zlom nastal v roce 1986.

zpět