Jak jsem vstoupil do
světa (hor). Narodil jsem se v období
kubánské krize a průkopnických letů do vesmíru. Na první cizince, které si
pamatuji, nemám moc dobrou vzpomínku. Přijeli tenkrát koncem prázdnin, rozbili nám
se svými těžkými auty silnice a jejich jazyk jsem se musel učit celých deset let. S
cestováním jsem začal se svými rodiči. Koncem 60.let si táta opatřil trabanta kombíka,
benzín byl asi za korunu padesát a naši byli mladí. První "velkou cestu"
jsme podnikli na Slovensko. Škoda, že se nadochoval deník z této cesty. Máti pilně
každý večer u ohníčku před stanem dopisovala naše nové zážitky. Pro mne to bylo
tenkrát jako bych nyní jel lovit slony do Ugandy (jsou tam vůbec ještě?). Slovensko byla pro mne stejná divočina
plná divoké zvěře, hadů a medvědů. Tuto představu jsem v sobě umocnil i osobním
poznáním a několika túrami ve Vysokých Tatrách. Všude se tenkrát pásly krávy a
my mohli stanovat, kde jsme chtěli. Každý rok jsme podnikali takovouto poznávací výpravu,
tu do Krkonoš, Prachovských skal, tu do Beskyd nebo Jeseníků. Pak přišlo období,
kdy jsme usoudili, že jsme jako rodina vyzráli ve zkušené cestovale a odhodlali jsme
se za hranice. Na západ jsme nemohli a na východ a jih to bylo ze západních Čech
daleko. První volba (a jak se později ukázalo i poslední) padla tedy na sever. Jako děti
jsme dost trpěli na angíny a mořský vzduch prosycený jódem nám jistě udělá dobře.
Během následujích snad pěti či sedmi let jsme každé léto trávili na březích
Baltického moře.
V období gymnaziálním jsem opustil tyto rodinné akce
a v kolektivu spolužáků jsme čundrovali opět po českých luzích a hájích. Ani počáteční
odbobí studií na plzeňské elektrofakultě se nevyznačovalo nějakou mou přílišnou
aktivitou v oblasti cestovní. Pravý zlom nastal v roce 1986.