Watzmann - Ostwand

   Südspitze (2712 m) - Berchtesgadener Weg II-III, 20.7.2002

V pátek 19.7., 9.30 odjezd z Plzně - Fero, Partigo, Jana Prokůpková, já. Přes Ž.Rudu, Regen, Deggendorf, Landau po silnici "20" až ke Königsee - cca 350 km, 5 hod, platíme parkovné do neděle 4 EUR. Přejezd přes jezero do St.Bartholoma (zpáteční jízdenka 10,5 EUR platí pro horolezce 3 dny). V místní hospodě lze domluvit přespání na chatě DAV (á 5 EUR). Necháváme zde přebytečné věci (spacáky, vyřič, nádobí, část jídla). Němci sem chodí na lehko - povečeří v hospodě a k chatě se po výstupu nevrací.

V sobotu v 3:30 pomalu budí Fero dužstvo, v 4:35 odcházíme z chaty, v průvodcovském čase - 1h jsme u Eiskapelle (830 m) - velký sněhový kuloár na úpatí stěny. Zde začíná vlastní cesta. U Eiskapelle nás předbíhá 7 Němců, zdá se že jsou "místní", nicméně nástup k "Schuttkaru" (částečně vysněženému kotli ve stěně) nezvládli, a tak za nimi lezeme v kolmé mokré trávě a kosodřevině. Konečně jsme na cestě, která vedla více směrem k Eiskapelle a v cca 7:00 jsme u karu. Pořád bez lana postupujeme až pod černý trojůhelník nad karem, kde se cesta stáčí doprava a bere směr k bivaku.

Zde se všichni navazujeme. Jdeme ve dvojicích Fero a já první, Jana a Partigo za námi. Postupujeme po pseudoplotnách, místy jsou v cestě kruhy. Asi po 60 m je na skále namalována šipka, která míří mírně vpravo, je nutno dát se doprava za hranu. Cesta dále postupuje většinou podél zářezu, stále směrem k bivaku. Před polednem jsme v dalším výrazném vysněženém kotli se zdrojem vody. Ještě před kotlem opět postupujeme současně, navázáni, občas Fero založí nějaké jištění (smyčku nebo čok). V kotli dobereme naposledy vodu, sníh obcházíme traverzem vpravo, cca po 100 m na polici oběd. Němci se již vzdálili, míjí nás sólolezec. Dále postupujeme ve stejném směru, po chvíli pod převisem u menšího sněhového pole vykoukne sympatická červená bouda bivaku.V 13::00 se zapisujeme do knihy v boudě (jsou tam zápisy i s časem 9:30 u bivaku!).

Bouda moc velká není, 4 lidi by se tam snad vešli, jsou tam molitany, karimatka a dva spacáky (asi budou provlhlé). Bivak lze od jezera dalekohledem rozeznat. Dále zbývá už jenom 300 m (jedna tatranská stěna). Po tápání - je zde patrně více variant - se pouštíme ve směu za dvojicí Němců, která nás dohnala u bivaku a pustila se po hřebínku nad bivakem, později zářezem, pořád mírně doprava. Stále postupujeme současně, v 15:00 jsme konečně ně hřebenu 20 m pod vrcholem. Celkem tedy cca 9,5 hod. Na straně Königsee je mlha, za hřebenem jasno. Stěna překvapila prostorovou mohutností. Na fotkách je plochá a výstupy se zdají orientačně jednoznačné a jasné. Není tomu tak. Je mohutná ve všech 3 směrech, dosud jsem se v Alpách s takovou nesetkal. Po krátkém kochání jdeme dál (v 15:30) - čeká nás celý hřeben Watzmannu - ze Südspitze přes Mittelspitze (2713 m) a Hocheck (2651 m) na Watzmannhaus (1930 m). Ve výstupu průvodce říká 4,5 hod, a přibližně v tomto čase dopajdáme i my, od rána na nohách 15,5 h. Sestup ze Südspitze na Wimbachgrieshütte do údolí Wimbachtal by byl kratší (2,5 h), ale určitě méně hodnotný a komplikoval by náš návrat pod stěnu. Watmannhaus je příjemný, v matrazenzimmer to máme za 3,5 EUR, pivo za 3, polívka za 2,5,
co více si přát. Na chatě nejsou bačkory a musíme se zout. Ráno před 10:00 sestupujeme přes Kührointhütte. Je zde pěkný výhled na Mittelspitze a část výstupové cesty na ní (po široké polici), která je uvedena ve "100 nejhezčích výstupech v Alpách".Dále již opět dolů k jezeru, celkem asi 4 hod. Hrozné vedro, voda a koupel v jezeře je super . Voda má kvalitu pitné, v pátek jsme z ní vařili, koupání zde zakázáno není. Po uvaření zbytků jídla a sbalení odcházíme na lodičku, počasí se podle plánu kazí, odjíždíme v cca 17:00 s prvímu kapkami na skle. Déš't houstne, končí až před hranicemi. Velmi spokojeni jsme v 22:00 v Plzni.