Májové oslavy v Zillertálských Alpách .

28.4.-1.5.1995

    K tomuto výletu se připravujeme již od otevření hranic. Zillertálské Alpy jsou poměrně dobře dostupné, alespoň jejich rakouská část. Proto nám tento region padl do oka hned po prvních zkušebních výletech do zimních Alp. Tak dlouho jsme ale otáleli, že z toho byla již "jen jarní" akce.

    V pátek před rozedněním jsme zamávali ospalým škodovákům a už jsme si to upalovali přes Folmavu, Landshut a Rosenheim na Kufstein. Na dálnici kolem Innu jsme se moc neohřáli a brzy jsme zahnuli do údolí Ziller. Až do střediska Zell am Ziller je údolí široké a výška tudíž ani moc nepřibývá. O to víc se auto zapotí v horní části údolí. Míříme do centra oblasti - Gr.Möseler - Hochfeiler. Poslední úsek cesty k přehradě Schlegeis je od samoty Breitlahner pod mýtem (auto = 140 ATS) a cesta je navíc uzavřena závorou. Otevírají až začátkem června v souvislosti s otevřením chat. Brzy odpoledne jsme vyrazili plně naloženi bagáží z výšky asi 1250 mnm k chatě Furtschagl H. ve výšce 2300 mnm. Cesta k přehradě v podstatě kopíruje silnici. Hráz je ve výšce necelých 1800 mnm. Dalších 5 km se traverzuje kolem přehrady. Prudké svahy svírají údolní nádrž. Žlaby jsou již z větší míry "vysypané", často musíme překonávat spadlá laviniště. V jednu chvíli nás vystrašilo pár zbylých kubíků sněhu, které se někde opozdily a rozhodly se spadnout zrovna v okamžiku, kdy jsme jim křižovali dráhu. Naštěstí to k nám ale nedojelo. Jinak je cesta klidná. Je se na co koukat. V této výšce se již hlásí jaro rozkvetlými devětsily a krásnými bílými a namodralými krokusy, sviští rodinky se protahují na slunci a udiveně na nás zírají. Přiblížili jsme se k některým z nich až na pár metrů. K chatě vede v létě asi pohodlná pěšinka, ale nyní začíná sníh kolem 1900 mnm a tak se nám cesta brzy ztratila a museli jsme improvizovat. Orientačně je to však jednoznačné - přímo nahoru. Některá travnatá žebra vedoucí vzhůru jsou naštěstí bez sněhu, takže jsme došli k chatě takřka se suchou botou. Fuj, je to ale rasovina tyhle vynášky. Chata Furtschagl leží uprostřed nádherného divokého kotle, ohraničeného na jihozápadu nejvyšším kopcem Zillertálských Alp, mohutným Hochfeilerem (3510mnm), na jihu dominuje Gr.Möseler (3479mnm), ze kterého vybíhá na sever z hlavního hřebene rázsocha skalní pyramidy Gr.Greiner (3300mnm). Chata má otevřen winterraum pro 10 spáčů, kamínka, voda teče celoročně z nedalekého vodopádu ve svahu nad chatou, prostě ideál. Cena pro členy OAV a partnerských organizací je 70 ATS, pro nečleny dvojnásob.

    V sobotu ráno bylo jasno, umrznuto, sníh nádherně držel, mačky se spolehlivě zařezávaly. Měli jsme v plánu výstup na ShonbichlerHorn (3100mnm), přes který vede cesta do sousedního údolí s centrem Berliner H. Bohužel bylo již příliš pozdě na nějaký okolní vrchol. Kolem jedenácté se začíná bořit sněhová slupka a je konec pohodového stoupání. Kontrolovaným "řiťalpinistickým" způsobem jsme sjeli dolů k chatě a zbytek dne se kochali nádhernými rozhledy. Museli jsme trochu poopravit naše představy o této části Alp, které dosud vycházely z pár obrázků průvodce p.Jiráska a mapy Freytag&Berndt č.152. Kopce jsou opravdu mohutné!

    Probudili jsme se již ve 3.30 hod. V plánu byl Gr. Möseler. Na obloze svítily hvězdy, ale bylo tepleji než včera. Sníh byl kolem chaty tak na mezi nosnosti. Asi za hodinu po ranních procedůrkách jsme vyrazili. Místy jsme zapadali po kolena do sněhu. Naštěstí se kousek za chatou svah prudce zvedá a tak jsme rychle nabrali výšku a sníh již opět bezvadně držel. Cesta vede po moréně, v létě je zřejmě dobře značená, nyní jsme potmě míjeli mužíky v podstatě náhodně. Terén je ale bezpečný a je jedno, kudy si to namíříte k výraznému skalnímu žebru Felskopfl. Letní cesta pokračuje po tomto žebru, který postupně přechází v ledovcový hřeben. Ten vás dovede bezpečně až na vrchol. My jsme se však nechali unést stopami po lyžích, které směřovaly do jihozápadního sedla. Předpokládali jsme, že ze sedla to již bude po jižním hřebenu kousek na vrchol. Kolem půl sedmé jsme opravdu celkem pohodlně dorazili do sedla a vrcholový kříž byl vskutku na dosah ruky. Rozbalili jsme nádobíčko na lezení, navázali se a vlezli jsme do toho. Hřeben je rozdrobený velkými skalními bloky. Brzy jsme zjistili, že tudy asi normální cesta nepovede. Lezení by to bylo poctivě za III. až IV. Po půlhodince přešlapávání na jedné délce jsme vycouvali. Takže zpátky v sedle. A co dál? Ze sedla jsme se za pár minut vyhrabali alespoň na Möselekopf (3390mnm), což je jeden z četných vrcholů spojovacího hřebene Hochfeiler-Gr.Möseler. Z něho se nabízí další varianta výstupu na vlastní Gr. Möseler. Dlouho jsme neváhali. Traverzem jsme se přesunuli na italskou stranu kopce a za necelou hodinku jsme stáli v sedle na východním hřebeni. Odtud to bylo na vrchol již celkem pohodlé lezení po mixech, místy trochu exponované, ale nebylo třeba se ani navazovat na lano. Z italské strany přicházely malé skupinky skialpinistů. Bez lyží jsme pod kopec přišli asi jediní. Inu, asi mají své skušenosti s jarním sněhem. Při zpáteční cestě se začalo kazit počasí a od severu se z údolí začala vytahovat oblačnost. Na chatu jsme dorazili již v mlze. Večer se rozpadal měkký sníh. Naštěstí toho přes noc příliš nenapadalo. Ráno jsme se rozhodli vyklidit pole. Silně se oteplilo a zvýšilo se nebezpečí lavin. Hory na sebe upozornily krátce poté, co jsme začali z chaty sestupovat. Roklinkou, kterou jsme na chatu vystupovali, se přehnala kamenná lavina. Nebylo sice pro mlhu vidět, kolik toho sjelo, ale rachot to byl pořádný. Zbytek sestupu byl již klid.
    A v Bavorsku se slavil 1.Máj . . . . . .

Resumé:
    Jarní Alpy jsou bezesporu lákavé, ale není dobré je podceňovat. Existuje zde velký potenciál dosud nespadlého sněhu, hory se probouzejí z ledového sevření, uvolňují se mrazem rozrušené skalní bloky. Při teplém počasí se v podstatě nedá po rozbředlém sněhu pohybovat. Počasí je značně nestálé. Hory jsou prázdné a neobydlené. Značení cest je zasypáno sněhem, takže orientace v terénu se zhoršuje. Na druhé straně to přináší i jisté výhody. Ledovcové trhliny jsou zasypány, zmrzlé sněhové plochy umožňují značnou volnost výběru cesty. Lepší možnosti pohybu se určitě nabízejí s využitím lyží, ale táhněte se tam s dalšími kily navíc. A skialpinistická výbava také není nejlacinější.